V prvním cyklu jsem zhubla 9 kilo a v prosinci tak měla radostných 79 kilo. I když jsem věděla, že ještě potřebuji tak 5 kg zhubnout, opojení úspěchem mi zjevně zamotalo hlavu a nějak se mi to vymklo z rukou. A tak začínám znovu s váhou bez 30 dek 90 kg! Neslavný váhový rekord mého života. Jenže ouha, třikrát jsem začala nový cyklus a třikrát ho zrušila, obvykle do 2 dnů. Ráno jsem začala na jedničku, v poledne pak přišlo zakolísání a večer už nastal totální rozvrat vůle. Až když minulý týden přišla kolegyně s tím, že už má své váhy dost, končí doba her, je třeba se k tomu postavit čelem a objednat "krabičky". Tak jsem do toho šla s ní, protože ve dvou se to lépe táhne. Navíc věřím, že měsíc na krabičkách mě trochu zklidní a posílí vůli. Je to pohoda, každý den ráno si převzít tašku s krabičkama s jídlem na celý den, ale taky to tak nějak není úplně ono. Jednak cítím, že jsem v tom pasivní a neučím se znovu o jídle přemýšlet. Taky si nejsem jistá, jestli by můj jídelníček neměl vypadat trochu jinak (i když některá jídla jsou výborná a sama bych si je asi takhle nepřipravila v jedné porci). A je to docela zajímavá lekce, jak se dá do jídelníčku v upravené formě zařadit i tak nedietní jídlo, jako je vepřo-knedlo-zelo.
Od prvního dne ale přidávám zeleninu, protože té tam moc není. Každé jídlo se taky snažím zapisovat. Ne, že bych jim nevěřila, ale kromě zeleniny mi občas připadá, že i bílkovin tam není tolik, kolik bych potřebovala. Tak jsem si do práce donesla kapesní váhu a jsem až takový puntičkář, že když si jídlo přendávám z krabičky na talíř, dělám to s mezizastávkou na váze. A pak to zapisuju do sebekoučinku a počítám. Fakt ale je, že se těším na víkend, až si udělám něco svého, asi to vyhraje kuskus se zeleninou a kuřecím masem. A taky velký míchaný salát s tuňákem na večeři. No, myslím, že krabičky budou fajn na rozjezd, pak už se zase budu koučovat sama :-)